Co dál? Nevím...

"Nech mě být!"
"Zbláznila ses?"
"Vůbec ne. Jen už mám plné zuby toho, jak čekám na něco, co se stejně jednou stane. Řekla bych, že už jsem všem otravovala život dost dlouho, ne?"
"Ale všichni dělají, co můžou aby tě udrželi naživu! Nemůžeš se jen tak zabít."
Najednou se předemnou rozbrečela, "Já vím. Nemůžu."
Chvíli mi to trvalo, ale pak mi to došlo. Ona už se o to pokusila.

Ahoj, takže nejdříve bych se chtěla omluvit za články, kterým jaksi schází diakritika. Jsem nucena již nějakou dobu psát z mpbilu a tak to tak prostě někdy vypadá.

A teď k meritu. Poslední dobou se toho na mě zase valí nějak moc. Je to bludný kruh - jídlo, rodina, škola, láska. Bohužel ani jednou z toho se mi vůbec nedaří dostat pod kontrolu.

JÍDLO - kapitola sama o sobě. Je to špatné. Nedaří se mi nějak normálně jíst, bohužel zjišťuji, že samotná to nezvládnu..

RODINA - hádky na denním pořádku. Ale kvůli takovým prkotinám. Jen chci aaby bylo v bytě čisto a dostanu vynadáno, proč tedy neuklidím sama. (Nevím, protože VY DVĚ se tady celý den válíte? Ale však já vím, vždyť je to vlastně v naprostém pořádku, když já jdu do školy, přijdu a uvařím vám, uklidím...)

ŠKOLA - další průšvih. Chtěla jsem se snažit a zládnout to, ale copak jsem mohla vědět, že se to všechno zas tak posere? (S prominutím)... Nemám šanci zvládat školu, protože můj mozek odmítá pracovat z nedostatku stravy. Nedivím se mu. Navíc se v té škole necítím vůbec dobře. Ty lidi a tak všechno... Ach jo..

LÁSKA - ano, každá se snažíme najít si toho svého božského. I já měla pocit, že jsem ho našla. Bohužel, čas ukazuje, že kamarádi jsou mu přednější. Snažila jsem se s tím něco udělat. Vysvětlit mu, co bychom mohli změnit aby měl náš vztah šanci gungovat. Mé prosby, ale vyslyšeny nebyli a tak, skoro po roce, bude asi konec...

ZDRAVÍ - anorexie mě zabíjí. Vím to, ale je tak těžké s tím něco udělat. Bojím se, co bude dál. Chvílemi si říkám, že to ještě zvládnu, ale pak... No, uvidíme.

Mějte se krásně,
Terezz