Docela slušný mozkový výlev...

Říká se, že zlé královny jsou jen princezny, které nikdy nebyli zachráněny. Naprosto s tímto tvrzením souhlasím. Žádný člověk se nerodí zlý. Zlo je v lidech vytvářeno... Vlastně se ani nedivím všem těm lidem, kteří ukončili svůj život mladí. Bráním se použití slovního výrazu "zemřít předčasně". Věřím, že nic jako brzká smrt není. Lidé umírají přesně ve chvíli, kdy mají a to i v případě, že se o život připravili sami. Začala jsem zhruba před rokem věřit, že se věci dějí z určitého důvodu a že jsou přesne tak, jak je to správné.
Sebevrahy jsem nikdy nedokázala odsuzovat a to i přesto, ze jsedost dlouhou dobu silně ovlivňovánaosobou která takovými lidmi silně pohrdala. Vždy s odporem tvrdil, že nechápe, proč se někteří lidé tak moc snaží těm nešťastným duším pomoci a celé hodiny je přemlouvají aby slezli z toho mostu na kterém stojí. "Je to hovadina. Když jsou blbí, tak ať skočí. Já bych je nechal. O pitomce míň" říkával zhnuseně. Jakoby v tu chvíli mluvil o nějakém hmyzu. O něčem ohavném. O něčem co si nezaslouží nic víc než zašlápnout. Nechápala jsem ho. Copak je tak těžké přijmout, že někteří lidé cítí natolik silnou bolest, že už s ní nechtějí dál žít a bojovat a je jedno jestli fyzickou či psychickou?
Řekněme si to narovinu. Tak docela normální jsem nikdy nebyla a ani nebudu. V mém životě se střídají dvě hlavní období. To, ve kterém se za své "nemoci" absolutně nestydím a naopak je beru jako přednosti a pak to, ve kterém jsem v depresích a s polštářem přitisknutým k hrudi a s rozmazaným makeupem, který by mi mohl závidět i Joker se smiřuji s tím, že budu jednou ve svěrací kazajce převezena do psychiatrické léčebny...
Strašně nenávidím, když se na veřejnosti projeví jakákoliv moje slabost. Nesnáším , když působím slabá. Nechci, aby mě lidé tak viděli. Nechci, aby mě litovali. Záleží mi na tom, co si o mě lidé myslí, i když jsou naprosto cizí. Pitomý vzorce chování! Je strašné jak moc fungují. A tak si nakonec v rámci svého zdlouhavého přemýšlení musím přiznat, že to z čeho mam ve skutečnosti strach jsem beztak jen já samotná. Bojím se sama sebe! No, nejsem magor? Mám strach ze svých slabostí a chyb a tak se raději snažím vyhýbat lidem, kteří by mohli na mé chyby upozornit...