Opravdový hlad...

To, že právě teď čtete tyto řádky, pravděpodobně znamená, že i vy prožíváte ne právě příjemné chvíle ve svém životě. Chvíle, kdy se vše točí okolo jídla. Kdy váha ukazuje, jaký bude den. Hladovění, přejídání (a) zvracení se stalo součástí vašeho dne. Každý den si nejspíš říkáte, že s „tím“ přestanete. Že se přestanete ničit, týrat své tělo. Za co vlastně? Proč vlastně? Přestat jen tak jednoduše nejde...

Přesto, že na vás tlačí okolí, přesto, že vy samy víte, že byste měly něco změnit, přesto všechno se nic nemění. Klasická terapie dlouhodobě nefunguje a vy si pomalu zvykáte na svůj odraz v zrcadle, na svoje nálady, na omezení ve vašem životě. Jako kdybyste byly loutkami, se kterými jiní hrají podivné divadelní představení. Jedla jsi? Co jsi jedla? Kdy jsi jedla? Kolik jsi toho snědla?… Otázky útočící ze všech stran… Co sn(m)ím a nes(m)ím?… Otázky vířící v hlavě… Možná jen stále hledáte problém a řešení na špatném místě – v jídle I KDYŽ SE NA PRVNÍ POHLED VŠE TOČÍ OKOLO JÍDLA, V JÍDLE NENÍ TEN PROBLÉM!

Ve skutečnosti jídlo pouze odvádí pozornost od hlubších problémů, se kterými se v životě potýkáte. Od vašich pocitů, hlubokých trápení a vnitřních strachů. Z toho, že jste jiné. Odlišné od ostatních. Že vnímáte věci, které ostatní nevidí nebo nechtějí vidět. Že dokážete číst mezi řádky a cítíte, když věci nejsou v pořádku. Že máte obrovský dar. Dar, který ale ostatní neoceňují. Nechtějí řešit rozpory ve svém chování, cítí se ohroženi vaším jednáním. Proto jste tento dar spolu s dalšími významnými aspekty sebe samé kdysi pohřbily hluboko v sobě a přizpůsobily se společnosti. Vyvinuly nesmírné úsilí ve snaze zapudit přirozenou intuici, ve snaze zapudit sebe samé. Narušenými stravovacími návyky odsouváte a vytěsňujete své pocity hluboko ze svého vědomí. Popíráte svou bolest z osamění a nepochopení, z fyzického či psychického zneužívání, ze ztráty blízkých, z nenaplněných vztahů a promarněných příležitostí. Bolest z toho, že žijete v patriarchálním světě, který potlačuje vše, co je ženské. Ve světě, kde nejste přijímané takové, jaké ve skutečnosti jste… Nakonec ale zjišťujete, že čím více se pokoušíte zříci svých pocitů, tím více získávají na síle a začínají váš život stravovat ve formě závislosti a obsesí. Ve vašem případě ve formě poruch příjmu potravy, kdy jediné, na co dokážete myslet, je jídlo. Veškerá vaše pozornost, veškerý váš čas je vyplněn jídlem nebo myšlenkami na jídlo. A ostatní problémy mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Jednoduše na ně nezbývá prostor. Tím, že se zaměříte na svou váhu a vzhled, dáváte vašim problémům konkrétní podobu. Něco hmatatelného, něco, s čím můžete na „vědomé“ úrovni bojovat, co můžete na „vědomé“ úrovni samy ovlivňovat.

Co se však děje ve vašem podvědomí? Hladověním přestáváte cítit, co prožíváte. Své pocity zajídáte ohromným množstvím jídla, kterého se následně zbavujete, a tím se zároveň zbavujete myšlenek a napětí, které se ve vás nashromáždilo. Čím více se do toho zaplétáte, tím více váš vnitřní stres narůstá a vaše chování se stupňuje. To, co vám stačilo dříve, nyní nestačí. Zdá se, že boj s váhou je jednodušší, než řešit skutečné problémy. Závislost vás vytrhuje z reality, poskytuje únikovou cestu ze skutečného světa. Přináší chvilkový stav opojení, euforie a rozkoše. Vše ostatní v tu chvíli ustupuje do pozadí. S ní máte pocit, že své emoce i život samotný máte pod kontrolou...